Není možné poskytnout jednotný a jednoduchý návod na léčbu tohoto onemocnění, protože jeho projevy jsou velmi pestré a mnohotvárné. Kombinují se zde příznaky postižení pohybového aparátu, především bolesti v zádech, a příznaky postižení periferních částí skeletu, kam patří klouby a šlachové úpony. Nepříjemnou komplikací je pak postižení velkých kloubů, jako jsou ramena a kyčle. Pacienti s ankylozující spondylitidou (AS) mají také časté tzv. mimoskeletální příznaky (manifestace), mezi něž se řadí opakující se záněty duhovky, lupénka anebo idiopatické střevní záněty. Všechny tyto faktory musejí být při stanovení léčebného plánu správně vyhodnoceny.
Z toho také vyplývá, že o pacienta s AS by se měl starat tým, který by měl být veden specialistou revmatologem ale měla do něj být také začleněna specializovaná sestra, dále by jej měli tvořit fyzioterapeut, ergoterapeut, v případě potřeby i ortoped a podle přítomnosti dalších příznaků i kožní lékař, gastroenterolog nebo oční lékař. Na začátku léčby tedy musí být správně vyhodnoceno postižení u každého jednotlivého pacienta.
Základní součástí nefarmakologické léčby je edukace pacientů o onemocnění a získání nemocného pro aktivní přístup k léčbě jeho nemoci. Nedílnou součastí je rehabilitace, fyzioterapie a cvičení.
Podávají se léčiva s různým mechanismem účinku. Může to být forma tablet, injekcí, infuzí. Cílem je dosáhnou zmírnění bolesti, zkrácení ranní ztuhlosti, snížení aktivity onemocnění a zlepšení kvality života.
Přes všechny pokroky farmakologické léčby je nutné někdy sáhnout k invazivním zákrokům z oblasti revmatochirurgie. Při obtížně řešitelném a přetrvávajícím zánětu jednoho kloubu je možné chirurgicky odstranit zánětlivě změněnou výstelku kloubu při zákroku, který se nazývá synovektomie. Při výrazné destrukci kloubu, například kolenního nebo kyčelního, je možné provést totální náhradu kloubu. Poslední skupinou zákroků jsou spondylochirurgické zákroky, při kterých je možné korigovat úhlovité deformity na páteři.
