Ze života pacientky: Jak se nakopnout do cvičení

Cvičení je pro bechtěreviky náročné. A není to ani tak samotným pohybem, jako absencí návyku. Sama to vím. Odmalička jsem sportovala, a přesto se mi každý den plácat cviky na jogamatce nechtělo. Ale tuhle prvotní nechuť jsem zlomila a ráda se s vámi podělím o to jak. Víte, co mě na začátku nejvíce brzdilo? Vlastní hlava. Nevěřila jsem totiž, že mi nějaké cvičení pomůže a uleví od bolestí. Pokud to tak máte taky, mám pro vás dobrou zprávu. S každodenním cvičením jsem začala na konci roku 2021 a dnes můžu s čistým svědomím říct, že to opravdu pomáhá. Opět sportuji jako dřív a bolesti jsou ojedinělá záležitost. Pomohla mi s tím samozřejmě také změna stravy a celková úprava životního stylu, ale o tom si pak můžete v klidu přečíst třeba tady. Teď pojďme rozebrat cvičení a lidskou lenost.

Vytvořte si ze cvičení návyk

Stejně, jako jste zvyklí na svou ranní kávu, čištění zubů nebo procházku se psem, je potřeba si zautomatizovat cvičení. Možná si říkáte, že to není tak jednoduché. Rozumím! Právě proto jdu vytáhnout z rukávu pár tipů. A mimochodem, když jsem začínala s každodenním cvičením, měla jsem zhruba půlroční dceru – věřte mi, ne vždy to šlo jako po másle.

Zajímavost: Ze studie zabývající se návyky vyplývá, že průměrná doba vytvoření automatického návyku je kolem 66 dní¹. Mluví se také o rozmezí 8-12 týdnů², než se cvičení stane pravidelnou součástí života. Berte v potaz, že u každého člověka je to ale individuální.

Jak jsem si vytvořila návyk:

Koupila jsem si pěknou jogamatku.
Inspirací mi byly volně přístupné hodiny jógy.
Fyzioterapeutka se mnou probrala vhodné cviky.
Každé ráno jsem si ke cvičení udělala čaj do oblíbeného hrníčku.
Motivovaly mě chytré hodinky, na kterých jsem po cvičení uzavřela kolečko.

Snažila jsem se každé ráno najít alespoň 10 minut. Tady totiž nejde o výkon, ale o udržitelnost. Cvičení a prodýchávání bolestivých míst mi pomohlo se ztuhlostí, hybností a taky jsem víc pochopila svoje tělo a limity.

Tipy a pochopení od fyzioterapeutky

O cvičení a motivaci ví své i fyzioterapeutka Mgr. Klára Novotová, která má také Bechtěrevovu nemoc:

„Co se týče cvičení a nechuti k němu, mám s tím sama bohaté zkušenosti. Když vás něco bolí a zároveň se na vás valí povinnosti a starosti, každodenní cvičení se zdá jako nereálná představa. Vyzkoušela jsem jógu, posilovnu i běh, ale nic z toho mě neoslovilo natolik, abych u toho vydržela. Den, kdy jsem kvůli bolesti nemohla chodit a musela si koupit své první berle, pro mě byl zlomový. Uvědomila jsem si, že je nejvyšší čas něco změnit a najít si cvičení, které bude vyhovovat právě mně. Objevila jsem Tai Chi – cvičení, které propojuje tělo i mysl, má bohatou historii, je bezpečné a nehrozí u něj riziko zranění (což se o některých jiných aktivitách říct úplně nedá). Pro někoho může být Tai Chi pomalé a nezáživné, což naprosto chápu, mně ale pomáhá pravidelně vyčistit hlavu a udržovat tělo v kondici natolik, abych zvládala fyzicky pracovat a cítila se lépe než kdy dřív.“

Cvičení při bolestech

Za těch pár let se mi cvičení osvědčilo k překonání ranních ztuhlostí a když si zacvičím večer, tak i těch večerních. Pokud ale máte akutní bolesti, řešte to se svým lékařem a fyzioterapeutem. Z vlastní zkušenosti musím říct, že i v bolestech jsem se na podložku dostala a zkusila protáhnout alespoň něco – musíte si ovšem sami přijít na to, kam až vás tělo pustí. Rozhodně není cesta zůstat ležet celý týden v posteli, nějaký pohyb pro sebe musíte udělat každý den.

Co mohu doporučit všema deseti:

Každý den si najděte alespoň 10 minut na jógu a cviky od fyzioterapeuta.
Pokud máte sedavé zaměstnání, dělejte si v průběhu práce pauzu na cvičení a procházky.
Používejte ke cvičení míček s bodlinkami nebo masážní válec.
Vyhledávejte pohyb – radši si na zastávku dojděte pěšky.
Zařaďte silové cvičení a posilujte celé tělo.
Choďte pravidelně na masáže, do sauny či na wellness.

Užívám si aktivní život

Mezi lety 2018 a 2019 jsem kvůli bolestem nemohla pomalu ani chodit. Přestala jsem tančit, běhat, jezdit na koni a každý pohyb byl extrémně bolestivý. Dvacetiletá holka! Chvíli trvalo, než jsem se dala dohromady, ale roky 2023 a 2024 byly pro mě vítězstvím. Znovu jsem sedla na koně, zvládla jsem uběhnout více než 5 km a přidala jsem i pár úplně nových sportů navíc – třeba lezení na horolezecké stěně, box či kravmagu.

V tomto ohledu asi ale nebudu tím nejlepším příkladem, protože plno lékařů vám kontaktní či fyzicky náročnější sporty nedoporučuje. Za mě osobně záleží, v jakém fyzickém stavu skutečně jste, v jakém stádiu je vaše onemocnění, a především na co se vy sami cítíte. Box a kravmagu si opravdu užívám, protože díky nim mám konečně pevnější a stabilnější tělo. A lezení na stěně je super zpestření. S druhým stupněm Bechtěrevovy nemoci vše zvládám a cítím se občas jako superhrdinka.

Když plavat, tak dobře

Několikrát jsem dostala doporučení na plavání a věřím tomu, že je to pro bechtěreviky vhodný pohyb. No jo, jenže aby to k něčemu bylo, je potřeba zvládat techniku. Mám moc fajn zkušenost s kurzy plavání ROYAL SWIM (Praha a Bratislava), kde vám pomůžou s technikou plavání a samozřejmě nezapomenou přihlédnout k vašemu aktuálnímu zdravotnímu stavu.

Masáže i wellness

A když jsem u těch tipů! K pravidelnému pohybu patří i odpočinek. Moc mi pomáhají masáže – chodím ke sportovnímu a zdravotnímu masérovi Matějovi Štumarovi v Praze. Nedám dopustit na saunování a občas si zajdu i na aromaterapii. Jednoduše si dopřejte čas pro sebe, máte na to stoprocentní právo a vaše tělo to potřebuje.

Linda inspiruje bechtěreviky díky blogu www.zivotsbedou.cz, kde mimo jiné najdete také rozhovory s odborníky a příběhy ostatních pacientů se stejnou diagnózou. Mohl by vás zajímat třeba článek o sedavém zaměstnání s Bechtěrevovou nemocí.

Zdroje:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25851609/
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1002/ejsp.674